Květen 2016

Cesty vedou tam a zpět a všude někdo na někoho nebo něco čeká. Sochy na věčný klid, kočka před domem třeba na růži nedbale utrženou ze zahrady.


Co se stane, když hra začne hrát hráče?

Neboť jsme jako kmeny stromů ve sněhu. Napohled tu hladce spočívají a řekl bys, že stačí malý náraz, abys je odsunul. Nikoli, nejde to, jsou totiž z půdou pevně spojeny. Ale hleďme, dokonce i to je pouhé zdání. (Konec povídky)

11 komentářů:

  1. Ráda tu zase vidím články. Opět málo textu, na můj vkus, ale zase o to víc se mi asi líbí, když je tak vzácný.

    OdpovědětVymazat
  2. Jéé tvoje fotky jsou nádherný ! a ta liška v posteli ? tu hned potřebuji na mazlení. Krásné :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkujuu <3 Byl to dárek od bráchy do dospělosti a udělal mi velkou radost. Jen škoda, že se mnou víc necestuje!

      Vymazat
  3. Odkud je ta fotka bílých schodů? Mimochodem, je krásná, stejně jako všechny ostatní :).

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Jakási škola na Karlíně. A děkuji moc!

      Vymazat
  4. To jsou prostě tak skvostné fotky. Doufám, že zase brzy bude nový článek. :3

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, snad to teď zvládnu častěji! :)

      Vymazat
  5. Moc krásné fotky. Ta liška je top. Odkud ji máš? :-))

    OdpovědětVymazat

Děkuji ♡